Jan Amos Komenský ŠKOLA HROU
Opět zapojení do různých soutěží. Převážně v oblasti fotografie a zpracování videa. Věřím tomu, že úspěšnost bude obdobná jako ve školním roce 2006/07.
Fotografie z akcí školy nebo třídy.
14.3.2008
Naše třída si na začátku března vyjela do Pardubic na kurs se zaměřením na posílení vztahů v kolektivu, zvýšením si sebevědomí a uvědomování si životních hodnot. Po krátkém zabydlení v pro školy nadstandardních podmínkách, začal bohatý program. První co pro nás bylo motivační, byla tvorba jmenovek. Ke jménu si každý nakreslil obrázek charakterizující jeho vlastnosti. Polovina třídy jsou optimisté se srdíčky, smailíky, sluníčky apod.
A začala první hra. Při té jsme se mohli dozvědět něco o spolužácích. Jaký styl hudby poslouchají, zda rádi vstávají, jestli rádi chodí do školy apod. Po této hře jsme opustili společenskou místnost a na dvoře pokračovali jinou hrou. Tím bylo řazení se podle různých kritérií. Podle data narození, data narození, barvy očí. Podmínkou pro družstvo bylo nohami neopustit natažené lano. Poslední dopolední hra se týkala uvědomění si a stanovení žebříčku životních hodnot. Mě samotného překvapilo, že se žebříček hodnot velmi podobá mému. Odpolední program byl vyplněn prolézáním "pavučinou" a padáním "do neznáma". Po večeři nás čekala relaxace. Po plně nabytém dnu jsme si ji opravdu zasloužili. A to jsme nevěděli, co nás čeká na úplný závěr dne. Poslední večerní hra byla velmi emotivní a poměrně duševně náročná. Jednalo se o projití cesty života. Každý z nás dostal zapálenou svíčku a postupně jsme se vydávali po trase představující životní pouť. Občas se u nás objevil Osud. Někoho jen tak minul, někomu pomohl a dalšímu třeba sfoukl svíci. Opět se ukázalo pouto kolektivu, kde si všichni navzájem pomáhali. Určitě právě proto se všichni dostali do cíle. Asi nejtěžším bodem této hry bylo symbolické spálení jedné ze svých nejdůležitějších životních hodnot. I když se jednalo jen o symbol, uvědomovali jsme si, jak je těžké, opustit jednu z pro nás nejdůležitějších hodnot. Myslím si, že ještě dlouho jsme měli o čem přemýšlet.
Druhý den ráno jsme se formou hry rozcvičili. Stěžejní částí dopoledního programu bylo rozebrání pocitů z večerní hry. Zážitky byly tak silné, že třetina studentů přiznala, že by hru znovu nezopakovala. Poslední naší činností bylo na list papíru sdělit vlastnosti, které si na ostatních ceníme. Snad všichni jsme byli mile překvapeni, kolik kladných vlastností na nás druzí oceňují.
Myslím si, že během těchto dvou dnů jsme se důkladněji poznali a vytvořily se mezi námi pevnější vztahy. Chci poděkovat instruktorům, kteří program perfektně připravili. Chci poděkovat i všem, kteří se zúčastnili a do činnosti vložili vše, co v nich je. A teď mi nezbývá než se těšit, co spolu zase podnikneme a jak si opět užijeme.
5.1.2008
Tak za sebou se svojí třídou mám prvních pět měsíců školy. No a jak je hodnotím? Jsem spokojený. Ze studentů se vyklubal docela dobrý kolektiv. A až na malé nedostatky (pravděpodobně spojené s pubertálním věkem - u některých dokonce s předpubertálním) se s nimi dobře spolupracuje. A aktivita se projevuje i v mimoškolní činnosti. Jsem hrdý na ty, kteří naši třídu reprezentovali na Akademii školy. Ať to byli ti, co vystupovali na jevišti nebo ti, kteří předvedli svá grafická a jiná díla ve vstupních prostorech kulturního domu. Všem svým svěřencům přeji hodně úspěchů v dalších měsících a letech, které stráví na škole.
19.9.2007
Ve středu 19.9.2007 si třída T1B zorganizovala společné odpoledne, po kterém následovalo přespání v prostorách školy. Cílem této akce bylo více se mezi sebou seznámit, sdělit svým spolužákům zájmy a záliby a naopak se dozvědět něco o nich. K tomu také byl směřován odpolední program. Začal hodinkou na učebně a po té se studenti rozběhli po Dobrušce. Formou soutěže poznali některé z historických památek města, v kterém studují. Jako nejrychlejší tým byla skupina s Michalem, který cestu absolvoval na vozíku. Osobně je podezřívám z toho, že je Michal celou cestu vezl. Nebo snad příčinou vítězství byla soutěživost Lucky? Po soutěži následovalo opékání vuřtů. Největší zásluhu na této akci měl pan školník, který ji perfektně materiálně a technicky zabezpečil. Ještě jednou díky. Chvilka her a hurá do města. Po zhotovení pamětní fotografie na náměstí se šplhalo na dobrušskou radnici. Pro mnohé první a možná i poslední výhled na noční město z ptačí perspektivy. Za nezapomenutelný zážitek posíláme poděkování do městského muzea panu Machovy. Tím byl program vyčerpán. Alespoň podle plánu. Následoval přesun do školy a zalehnutí v tělocvičně. Většině se ještě nechtělo ještě spát. Studenti to dávali najevo vyprávěním, přehráváním melodií z mobilu a dalšími formami. Proto se proskotačili chvilku na čerstvém vzduchu a formou žabáků odskákali od pomníku zpět do tělocvičny. Následoval hluboký a spánek, který narušila pouze ve čtyři hodiny uklízečka. Po dvojím předupání napříč tělocvičnou byl až do rána klid. Věřím, že většina studentů ze třídy T1B si z akce odnesla pěkné zážitky.
7.9.2007
V rámci evidence školy bylo potřeba jednotlivé studenty vyfotografovat. Jejich foto je možné vidět v rámci galerie zde.
3.9.2007
Konečně bylo 3.září a jě se dočkal svých studentů. V Dobrušském Kině 70 jich na mě čekalo všech 32. Chlapců 21, dívek 11. Hned první den byli asi zavaleni množstvím informací, které snad nemohli během těch prvních dvou hodin vstřebat. Určitě si je postupně osvojí. Trochu mě mrzí, že převládaly převážně příkazy, zákazy a nařízení. Takových těch práv a jiných příjemných věcí bylo relativně málo.
Věřím, že se ze studentů vytvoří bezva parta a prožijeme společně dost zážitků.
20.8.2007
Na svojí vlastní třídu budu muset počkat až do 3. září. Zatím jsou všichni na prázdninách a nezbývá než se na ně těšit.